Trochu z historie Polského chrta
Jednou z nejstarších psích plemen pomáhajícím lidem jsou chrti. Staré nástěnné malby z VII. – VI. století p.n.l. odkryté v části Sahary potvrzují svazek člověka se štíhlým, dlouhosrstým, dlouhonohým psem se vztyčenýma ušima. Je to patrně první portrét chrta.
Zajímavé je, že postava chrta i přes tisíc let nepodlehla větším změnám. Vidíme-li chrta, nelze se splést, není důležité, je-li to italský chrtík – nejmenší z chrtů, či rychlonohý greyhound s aerodynamickým tvarem těla, nebo nejvyšší pes světa – irský vlkodav. Poláci se rovněž mohou pochlubit vlastním chrtem. Polští chrti se hodně podobají chrtům asijským, příkladem může být zbarvení, které se nevyskytuje u jiných krátkosrstých chrtů, nebo rozmístění delších chlupů na zadní straně stehen tzv. kalhotky nebo na spodní straně ocasu tzv. štětka.
Původ
polských chrtů v přímé linii k salukám potvrzují rovněž průzkumy prováděné
v roce 1987 pí. Malgorzat Szmurlo pod vedením prof. K. Swierzynskiego a doc. F.
Konbrynczuka. Během výzkumu byla provedena měření hlavy u 75 psů (chrt polský,
anglický, perský a ruský), byl vypočítán a v procentech vyjádřen profil
jednotlivých rozměrů délky hlavy, která je považována za 100%. Vypočtené
výsledky potvrdily, že polští chrti vykazují nejvíce společných znaků ve stavbě
hlavy s perskými chrty.
První zmínky o chrtech v Polsku v písemné formě se objevili již za času Galla Anonima. Jsou to ale jen zápisy o sumách vydávaných na královském dvoře na výživu těchto psů. Na přelomu XVII. a XIX. století v lovecké literatuře polského chrta nazývají obyčejný nebo prostě chrt, což svědčí o velké populaci této rasy na území starého Polska.
Bohužel osud polských chrtů je nerozlučně spjatý s historií polské země. V poválečném Polsku bylo systematicky ničeno vše, co mělo něco společného s zemskými majiteli. Byla ničena mistrovská díla, památky a vše, co připomínalo předválečné časy. Represe se nevyhnuli ani chrtům, kteří za svůj šlechtický původ zaplatili cenou nejvyšší! Byli bezlítostně zabíjeni lovci, lesníky i policií. Přežít chrtům pomohli hlavně pytláci a lidé bydlící v odlehlých vesnicích, kteří chrty využívali pro lov a v době války si takto zajišťovali obživu.
V 70. letech se o polské chrty začali zajímat lidi, kteří se rozhodli obnovit populaci polského chrta. Chovatelské práce trvaly od r. 1981, kdy byla otevřena přípravná plemenná kniha pro polské chrty, do r. 1989 kdy v průběhu sjezdu FCI v Helsinkách byl pozitivně rozebírán návrh na uznání rasy a také schválen vzorec standardu (č. 333). Definitivní rozhodnutí o uznání polského chrta mělo nastat na Valném shromáždění FCI v r. 1999 v Mexico City. Bohužel i přes ohromné snažení a obětavosti polské delegace a také osob připravujících dokumentaci nebylo plemeno uznáno, s tvrzením, že je málo chovných linií a také že polského chrta chová pouze 31 osob.
Přelomem se ukázala Evropská výstava psů v Poznani v r. 2000. Byly na ní prezentovány všechny polské rasy s rekordním počtem polských chrtů – 57. Posuzováním plemene polský chrt byl pověřen německý rozhodčí i chovatel – p. Uwe Fischer. V kruhu se objevili nejenom psi z Polska, ale také z Belgie, Francie, Finska i Německa. Nejkrásnějším představitelem ze všech polských chrtů se stal Alex Wodne Oczko.
V lednu r. 2001, na sjezdu FCI v Paříži bylo plemeno polský chrt oficiálně uznáno a na konec i potvrzeno touto organizací. Od března r. 2001 může být polských chrtům zadám titul interšampion.
Vzhled i fyzické vlastnosti chrta jsou nesporným
důvodem toho, že pes je přes tisíc let zvířetem loveckým, specializovaným na lov
divoké zvěře. Polští chrti byly využíváni při lovu nejen drobných zvířat typu
zajíce nebo lišky, ale také byly vycvičeni na lov vlků.
I přes zákaz lovu s chrty v terénu, polští chrti svůj charakter nezměnili. Jsou
to zvířata rychle reagující, u kterých jakýkoliv pohyb je důvodem k okamžitému
zásahu. A rychlost reakce chrta je ohromná. Může to způsobit hodně starostí
majitelům chrtů bydlících ve městech, protože chrta může vyprovokovat v zásah (k
ulovení kořisti) například i igelitový sáček vlající ve větru !
Polský
chrt je velmi přizpůsobivý. Je vyrovnaný, samostatný, snášenlivý, dobře se učí a
rád. Nehodí se pro osoby, které musí pes slepě poslouchat – ti si musí vybrat
jiné plemeno psa! Chrti nesnášejí brutální zacházení, křik nebo přísné vydávání
rozkazů. Je to pes, který si je vědom své zvláštní vlastní osobnosti.
Jestliže majitel
polského chrta má tolik trpělivosti i důslednosti vypracovat si svojí pozici
jako vůdce stáda, chrt zůstane vynikajícím společníkem a nakonec bude i pilným
ochráncem vašeho domova,bez kterého se neobejdete. Polský chrt je pes, který
potřebuje svojí smečku – a když je to lidská smečka, nesmírně ji miluje. Jsou-li
v lidské smečce děti, velmi k nim přilne a nikdy neublíží. Cizí lidi vítá nebo
si jich moc nevšímá a sleduje z povzdálí vzniklou situaci. Polský chrt není
přímo pes hlídací, ale svým štěkotem umí upozornit, když někdo přichází, nebo se
děje něco neobvyklého.
Jako každý pes i
chrt zbožňuje mazlení. Sám se náležitě připomíná o hlazení vsunutím hlavy pod
ruku majitele. Je třeba to však brát jako jemné připomenutí se a ne jako
vnucování.
Když pomineme hodně různých rozmarů, polští chrti se dokonale přizpůsobí i bydlení v panelovém bytě. Je pravda, že potřebují hodně pohybu, avšak spokojeně čekají až se půjde na procházku, která musí být dlouhá, nejlépe v terénu vzdáleném od silnic, aby zvíře mohlo vybít nadmíru své energie.
Péče
o polského chrta spočívá především v dobrém a kvalitním krmení, příjemném
bydlení a kladném přístupu ve výchově. Hlavně ve štěněčím věku a v době
dospívání, což je do 18 měsíců. Krmivo musí být kvalitní s vyšším obsahem
minerálních látek a vitamínů. Péče o srst není náročná, protože je krátká,
hrubší a má samočisticí schopnost. Je potřeba tak jednou týdně srst
vykartáčovat. Všichni chrti mají skvělou vlastnost - postrádají jakýkoliv psí
pach!
Iveta Soldánová
e-mail: xantusia@atlas.cz
Pozn.: (Použitá literatura: Karolina Telwikas i Blanka Horbatowska – Historia charta, charakter charta, volný překlad Iveta Soldánová)
Standard FCI č. 333 / 12.10.1998 / D POLSKÝ CHRT (Chart Polski)
Země původu: Polsko
Použití: k lovu na zajíce polního, lišku, srnčí a dropy, ale
také k lovu na vlky
Zařazení FCI:
skupina 10 chrti
Stručný historický přehled: Existence polského chrta v Polsku je doložena
od 13.století; jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože
barzoj byl v 16.století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné,
aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor
Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké
literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento
ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že před
vkřižování různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19.století
nezměněn.
Celkový vzhled: Polský chrt je pes velkého vzrůstu, vyzařující sílu, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nesmí však být těžkopádný ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silné kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a mohutné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý pronikavý pohled.
Chování a temperament (povaha):
Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování
je rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.
Hlava: silná, suchá a dlouhá.
Nosní houba: černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky.
Čenichová partie – silná tlama, jež se směrem ke špičce nosu zužuje, aniž
by působila špičatým dojmem. Na chrta je spíše tupá.
Čelisti / zuby: silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je
přípustný.
Oči: Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až
jantarově zbarvená. Oři výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového
tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý.
Uši: středně velké, poměrně tenké; položíme-li je dopředu, musí špička
ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí.
Krk: dlouhý, svalnatý, oválného průřezu; ušlechtile stoupá od kohoutku;
hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níž než
greyhound).
Trup: ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla
naměřené na obratlích křížové kosti.
Kohoutek: malý, ale vyjádřený
Horní linie: nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U
fen není vadou, pokud je horní linie bederní partie rovněž téměř rovná.
Bedra: široká, svalnatá
Záď: široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá
Hrudník: Hrudník velmi prostorný a hluboký
Břicho: vtažené
Ocas: dlouhý a u kořene široký, v klidu nesen nízko; konec ocasu by měl
být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek.
Hrudní končetiny: hrudní končetiny dlouhé, suché, dobře osvalené,
navzájem nepříliš daleko postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny postaveny
rovnoběžně.
Pánevní končetiny: dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce
postavené dozadu a poněkud šíře od sebe, ale výrazně méně než u greyhounda. Při
pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Tlapy hrudních a pánevních končetin: oválné, prsty dobře sevřené ,
klenuté a kompaktní.
Pohyb:
Pohyb musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu
umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i v klusu
Kůže: dobře přiléhající, pružná.
Srst: na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není
"drátovitá", ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je
poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a na
končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí.
Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší,
zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
Barva: povoleny jsou všechny barvy srsti.
Velikost: ideální velikosti u feny je kohoutková výška 68 – 75 cm, u psa
70 – 80 cm.
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti.
Pozn. Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku.
